Dříve jsem si z mých cest psal cestovní deníček a rozhodl jsem se podělit se s vámi z něj o jednu zajímavou prohlídku, která určitě bude všechny návštěvníky hospůdek zajímat…
Cesta byla jednoduchá – projeli jsme Zlínem a jeho křižovatkami a stále rovně jsme dojeli až do Vizovic. K palírně vede nenápadná, v ostrém úhlu doleva odbočující silnička, na kterou nás naštěstí navedla šipka. Napoprvé jsme palírnu minuli a museli se otočit, ale při zpáteční cestě už jsme si ji všimli a zaparkovali na parkovišti před ní. Ale v pěkné pokladně a zároveň firemní prodejně jsme se dozvěděli, že prohlídka bude až od 13 hodin a tak znovu nasedáme a odjíždíme…
Přejíždíme znovu na parkoviště před palírnu Rudolf Jelínek, kupujeme si vstupenky a zbytek času do začátku prohlídky trávíme ochutnáváním a nakupováním. Ochutnáváme si borovičku, ochutnáváme si Luhačovickou bylinnou a kupujeme si obojí a k tomu ještě i láhev rumu a griotky. Pak si kupuju taky polokošili s logem a podpisem Rudolf Jelínek (a tuto koupi vřele nikomu nedoporučuji, protože pouští jako blázen). A pak ještě přikupuju raritku – kdoulovici – a trochu mi to vyrazí dech, protože malá lahvička stojí 299 Kč. Připadá mi to moc, ale k mání by byla i úplně jiná sorta.
Archivní slivovice
Cena je pouhých 29 990 Kč. Nekup to!
Zbytek času čekáme v originálně pojatém baru, vytvořeném ze staré obrovské dřevěné nádoby, v níž dřív asi zrála slivovice. Dělá nám radost, že v ceně vstupného každý dostáváme i originální skleněnou štamprličku s logem Rudolf Jelínek.
Bar při vstupu do expozice
A prohlídka začíná. Nejprve zhlédneme krátký a hezký, i když ne moc informativní filmeček o švestkách, zdejším kraji i firmě Rudolf Jelínek. Ale zajímavější je nahlédnutí do pěstitelské pálenice.
Pěstitelská pálenice
Tady si každý pěstitel může nechat vypálit kořalku ze své úrody.
Schéma destilačního přístroje
Takhle se vypalovalo kdysi.
Starý destilační přístroj
A tímhle se to potom rozváželo.
Staré nákladní auto
Další prostorou je malé muzeum historie firmy. Je tu spousta čtení, ale bohužel není moc čas ho číst. Zajímavým exponátem jsou ale byliny, které se používají při přípravě Luhačovické bylinné – každý si k nim může prostřednictvím speciálního „čmuchátka“ přivonět.
Vzorkovnice ingrediencí
A také si tu můžeme prohlédnout jednu úředně zabavenou černou pálenici.
Zabavená černá pálenice
Jestlipak víš, ty Kubo kubovatej, na co jsou ty sudy?
Dřevěné sudy
Na whisky! Vcházíme do velikánské haly, kde se skladuje a zraje v dubových sudech obrovitánské množství whisky.
Sudy s whisky
Na první pohled to tu vypadá, jako by se tu chovali králíci – v mnoha patrech spousta kotců nad sebou. Ale rozhodně to tu nevoní jako v králíkárně – ze sudů se denně asi 11 litrů whisky vypaří, takže je tu opojná alkoholická vůně. Skoro mám pocit, že by se člověk při dlouhodobějším pobytu opil jen tou vůní.
Reprezentativní část whiskárny
V kotcích také nejsou žádní králíci – je tam whisky. Každý tu může mít svůj kotec – stačí zaplatit 1 900 Kč ročního členského poplatku – tím se člověk stane členem Klubu přátel whisky, je mu přidělen kotec a do něho jednou ročně zdarma dostane láhev archivní jubilejní whisky. Skvělá nabídka, ale ještě si ji rozmyslím.
Sud s whisky
Opouštíme whiskárnu…
Whiskárna
…a jdeme okolo snu každého notorického alkoholika.
Kořalka 1000 litrů
Tisíc litrů kořalky… mhmmm. Mimochodem, pokud jste jako já zvyklí říkat všem lihovinám kořalka, tady je lepší to neříkat nahlas. Alespoň průvodce se za to na mě podíval docela překvapeně a trochu dotčeně a trochu vyčítavě.
Z jedné příjemné prostory jsme odešli a do druhé vcházíme. Oficiálně se jí sice říká nějak jinak, ale jako jsem whiskárně říkal whiskárna, tak tohle je prostě a jednoduše slivovicárna.
Bývalá nádoba na skladování slivovice
Té vévodí tři historické nádoby, v nichž se slivovice dříve skladovala. I dnes se zčásti skladuje v těchto obřích dřevěných nádobách, ale také ve velkých kovových tancích.
Slivovicárna
Ale i slivovice je docela těkavá a tak i tady to úchvatně voní – zase úplně jinak, než ve whiskárně, ale úplně stejně opojně alkoholicky.
I tady jsou stejné dřevěné kotce, jako ve whiskárně. Tenhle kotec náleží našemu panu prezidentovi.
Prezidentský kotec
Slivovicárně vévodí skříňky s vystaveným sortimentem firmy.
Sortiment firmy
Stejně jako ve whiskárně, i tady majitelé kotců dostávají každoročně jubilejní archivní láhev slivovice.
Archivní slivovice
Ještě k sortimentu firmy – slivovici, hruškovici nebo třeba malinovici značky Rudolf Jelínek běžně seženeme v supermarketech v ceně asi 120 Kč za kus – to jsou všechny ty, které mají v názvu slovo „Moravská“. Jenže to zdaleka není plnohodnotný přírodní ovocný destilát – je to ovocný destilát nastavovaný lihem a chemickými dochucovátky. Chutnají také docela dobře, ale oproti kvalitním přírodním destilátům je to přece jen rozdíl. Skutečně kvalitní alkohol v supermarketu neuvidíme – stejně jako skutečně kvalitní cokoliv jiného. Skutečně kvalitní ovocné destiáty se tu samozřejmě vyrábí také, ale stojí tak od 200 Kč výše. Ale stojí zato si připlatit. A pálí se tu skoro vše – samozřejmě hlavně švestky, ale také hrušky, jablka, maliny, třešně… ale dá se tu koupit i pálenka z mladých výhonků jedle douglasky (vynikající) nebo kdoulovice (i ta mi moc chutnala, ale je to hodně vzácné a drahé pití). Skutečnou raritou byla minulý rok oskerušovice, ale ta už letos bohužel nebyla, oskeruší bylo málo.
Zajímavostí je i kosher slivovice – musí se vyrábět jen z čistých a přírodních produktů a na její výrobu a stáčení dohlíží rabín.
Kosher slivovice
Poslední atrakcí je „slivovicopád“ – jedna z dřevěných nádob má prosklené dno a nanečisto si tak můžete při pohledu zespodu vyzkoušet, jaké to je utopit se ve slivovici.
Koupel ve slivovici
Do stáčírny nás bohužel pustit nemohou, tak nám musí stačit pohled oknem.
Stáčírna
Poslední bod prohlídky je příjemný – odehrává se ve vstupní budově u baru, kde příjdou do akce štamprličky, které jsme nafasovali na začátku – každý návštěvník, který nemá tu smůlu, že řídí, tu dostane ochutnat štamprličku hnědé nebo čiré slivovice – liší se od sebe tak, že do hnědé se přilévá švéstková šťáva a tak je sladší. Vynikající jsou obě.
Tím prohlídka končí a my všichni odcházíme do podnikové prodejny ještě trochu provětrat peněženky a pokračovat v ochutnávání.
Kam odtud pokračovat? V samotných Vizovicích je krásný zámek a v jeho úřednické budově má svou podnikovou prodejnu výrobna čokolády. A blízko Vizovic leží i známé lázně Luhačovice, kde si můžete ochutnat třeba známý pramen Vincetka, který vám ale asi nebude chutnat tak, jako kořaličky od Jelínka…
